středa, března 16, 2011

 

Bobrava v předjaří

Pohled do údolí Bobravy od Radostic krátce před slunečním západem
Koho by úterní sluníčko nevytáhlo ven! Teplota okolo 17 °C nabádala k odhození všeho dlouhého a vyběhnozt prostě jen tak v tričku a kraťasách. V ruce třetinku jonťáku a ve druhé mobil...

Intuitivně zamířím dolů k potůčku Leskavě, podél něho pak pokračuji až k mostku od ulice Podsedky, abych obrátil směr nahoru po asfaltce k Moravanům. A v tu chvíli je mi už jasné, že dnešní proběhnutí nebude na standardním okruhu přes Nebovidy a hned zase domů. V Moravanech sice probíhám po Modřické dolů a pak do táhlého stoupání k zemědělskému podniku u lesa, brodím se blátem odél lesa a svůj oblíbený okruh opouštím až uprostřed polí pod planinou u Nebovid. Ano, sestupuji k Bobravě.

Cesta se stáčí stále více na východ. Neměl jsem dost odvahy vybočit z cesty a pokračovat lesním porostem přes strž k jiné cestě, která by vedla spíš jihozápadním směrem do údolí, a tak přibíhám až k želešickému lomu, kde prokličkuji asfaltkou až k říčce Bobravě. A zase to bláto. Pečlivě vybírám pevnější a méně bořivější části cesty a směřuji již dále na západ proti proudu říčky Bobravy. Nečekal jsem, že zde celou cestu nepotkám živáčka. V některých místech nalézám rozsypaný štěrk, jinde dokonce rozbité křídlice, což kvalitu povrchu až tak moc nezlepšuje.

V některých místech porost mezi cestou a říčkou připomíná opravdový prales. Některé stromy zde leží jeden přes druhý, některé dokonce zlomené, trouchnivějící. Krajina se ale nemůže ještě pyšnit bujnou zelení, ba převládající barvou je špinavá hnědá až okrová.

Cesta mě přivádí až k Anenskému mlýnu. Zde musím kousek po silnici k mostku přes Troubský potok, a pak po jeho proudu až k soutoku s Bobravou, abych pak mohl dál běžet proti jejímu proudu. A opět bláto, mechanizací rozježděná cesta. V hlubokém blátě jsou zřetelné stopy koní. Nic proti koním a proti jezdcům na nich, ale ty hluboké díry v cestě mi vadí. Musí vadit i cyklistům a pěším.

V tuto dobu jsem vlastně ještě nikdy Bobravou neběžel. Buď to bylo ještě v zimním období ve sněhu, nebo naopak zase již v probouzejícím se jaru o nějaké dva tři týdny později. Nemohu tedy ověřovat, že květy, které zde mají kvést, kvetou na svém správném místě a že čáp si plní své povinnosti, neboť se zjevně ještě nevrátil.

Počasí je dnes sice jarní, ale je to spíše stále ještě předjaří. A přece se v některých úsecích vyhřátých sluncem dokonce potím v obličeji.

A tu pozoruji první zásadní změny, tedy v úseku od Anenského mlýna přes Šafránkův mlýn k Radosticím. V těchto počátečních úsecích údolí je místy zcela zlikvidován drobný křovinatý porost podél lesa. V některých místech je vytvořena jakoby nová cesta vysypaná směsí hlíny a drtě z organického materiálu. Že by pokus o kultivaci cesty? Ale na tomto měkkém povrchu se asi na kole moc dobře nejezdí a mně do bot napadala spousta drobného smetí. Ale nechci hned na všechno nadávat. Třeba ten výsledek bude dobrý.

O pár kilometrů dál vidím další změny - nová paseka v úseku mezi cestou a říčkou. No jasně, i les se musí omlazovat a obnovovat. A tu se dostávám opět do blátivého úseku, kde sušší povrch je až daleko od cesty v neproniknutelném nízkém porostu. S potěšením vybíhám mírné stoupání, které zároveň znamená méně mokra, takže blato na botách postupně nechávám za sebou.

A čeká mě poslední úsek před Radosticemi. Velmi opatrně v chůzi překonávám souvislé bahno s kalužemi před lávkou a raduji se, že jsem navzodry obtížnému terénu nikde nenabral vodu nebo bláto do bot. Opět probíhám úsekem, kde cesta je vysypána úlomky křídlic, když tu jedna z nich se zhoupne a z jamky pod ní vystříkne voda v míře nikoli malé rovnou do mých bot. Prostě: "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš."

Ale připoměnlo mi to, že si už snad tedy mohu dovolit bilanci za zimu, totiž že v letošní zimě jsem ani jednou nespadl ani na ledě, ani na sněhu, i když jsem měl kolikrát na mále.

V Radosticích prudce zahýbým po modré značce ke Střelicím. Nejprve do prudkého kopce, pak zase bláto, dnes již poslední, a pak sestup ke střelickému nádraží a po asfaltce dolů k druhému nádraží a okolo hřbitova po silnici směrem k Ostopovicím. Slunce již je ponejvíce ze mraky a na mě fouká docela silný východní protivítr, vůbec ne hřejivý. Až mi je trochu zima. Několikrát uhýbám projíždějícím autům. Ba, tento úsek opravdu není zvláště příjemný.

Než se nadám, probíhám Ostopovicemi, Starým Lískovcem po Klobásově a jsem v cíli. Příjemně unavený, dobře profoukaný vyfénovaný, natěšený na další kilometry zase jindy...

This page is powered by Blogger. Isn't yours?